Mozek přijímač scintigrafie je postup nukleární medicíny používaný k vizualizaci přenosu informací mezi nervovými buňkami radioaktivně značenými neurotransmitery (biochemickými posly mezi nervovými buňkami). Buňky centrální nervový systém (CNS) jsou vybaveny axony (prodloužení dlouhých buněk), kterými lze přenášet informace / podněty jako elektrické potenciály. Spojovací body mezi nervovými buňkami však nemohou jednoduše projít elektrickými náboji, takže elektrický stimul musí být převeden na biochemický. K tomu dochází při synapse (kontakt buňka-buňka s funkcí přenosu excitace), kde příchozí buzení buňky vede k neurotransmiter uvolnění do synaptická rozštěp, neurotransmiter difunduje skrz synaptická rozštěp a váže se na specifické receptory na postsynaptickém (downstream) neuronu a vzrušuje ho. Stimul lze v této buňce znovu elektricky přenášet nebo v případě potřeby vyvolat další buněčné reakce. Existují různé nemoci centrálního nervu, které jsou spojeny s poruchami ve správném přenosu informací na synapsy (např Parkinsonova nemoc). Různé fáze působení neurotransmiter jako je jeho tvorba, může být narušena specifická interakce receptoru nebo zpětné vychytávání, což vede k nadměrné nebo nedostatečné excitaci po proudu nervová buňka. Princip vyšetření nukleární medicíny je založen na vizualizaci synaptické neurotransmise pomocí radioaktivně značených ligandů receptorů (vazebných partnerů receptorů). V závislosti na indikaci je použit vhodný ligand pro systém vysílače, aplikován (podán) intravenózně a poté je měřena jeho akumulace pomocí emitované radioaktivity.
Indikace (oblasti použití)
Zobrazování mozek receptory umožňuje tvrzení o správné funkci neurotransmise. Funkční poruchy lze tedy detekovat ve velmi rané fázi, v některých případech před objevením morfologických změn nebo dokonce klinických příznaků. Scintigrafii mozkových receptorů lze použít pro (podezření na):
- Bazální ganglie nemoci: Parkinsonova nemocParkinsonovy syndromy, Wilsonova nemoc, Huntingtonova choroba, tremor syndromy.
- Nemoci bazální ganglie způsobit poruchy pohybu. V závislosti na lokalizaci a typu poškození dominují různé klinické příznaky: přísnost (zvýšený svalový tonus), tremor (třes), akineze (nedostatek pohybu na vysoké úrovni) nebo přestřelení (typické pro Huntingtonova choroba).
- Triáda přísnosti, tremor a akineze je typický komplex příznaků známý jako parkinsonismus. Příčina je obvykle Parkinsonova nemoc, ale svou roli mohou hrát i jiná neurodegenerativní onemocnění. V závislosti na příčině různé bazální ganglie části jsou ovlivněny.
- Mozek přijímač scintigrafie nabízí možnost například zobrazením dopaminergního systému (synapsy ve kterém dopamin se používá jako neurotransmiter), k určení lokalizace poruchy bazálních ganglií a tak umožňuje a diferenciální diagnostika pohybových poruch.
- Epilepsie (záchvatová porucha): používají se radioaktivně značení antagonisté benzodiazepinových receptorů, kteří mají sníženou vazbu na receptor v ohnisku vyvolávajícím záchvaty, takže jej lze detekovat v jeho lokalizaci. To je částečně vysvětleno místními nervová buňka ztráta.
Kontraindikace
Relativní kontraindikace
- Laktační fáze (fáze kojení) - kojení musí být přerušeno na 48 hodin, aby se zabránilo riziku pro dítě.
- Opakované vyšetření - žádné opakování scintigrafie by mělo být provedeno do tří měsíců kvůli radiační expozici.
Absolutní kontraindikace
- Gravidita (těhotenství)
Před vyšetřením
V závislosti na vyšetřovaném systému neurotransmiterů je třeba dbát na to, aby bylo možné včas vysadit jakékoli léky. Například, dopamin antagonisté receptorů užívaní při Parkinsonově nemoci musí být pokud možno vysazeni jeden týden před scintigrafií mozkových receptorů, aby bylo možné objektivně posoudit dopaminové receptory.
Postup
- Radiofarmakum (stopovací látka) se pacientovi aplikuje intravenózně. Používají se převážně radioaktivně značení antagonisté receptorů (váží se na receptor a inhibují jej), kteří mají vyšší afinitu k receptorům a jsou degradováni pomaleji než přirozené ligandy (vazební partneři receptoru). Radiofarmakum dále vyžaduje dostatečnou lipofilnost (rozpustnost v tucích), aby přešel krev- mozková bariéra.
- Po aplikaci dostatečné distribuce měl by být dodržen čas stopovací látky. Po průchodu krev- bariéra mozku, většina receptorových ligandů zpočátku prochází akumulací závislou na perfúzi (v závislosti na průtoku krve), což je však pro studii irelevantní. Mezi aplikací a měřením je tedy časový interval často několik hodin.
- Radioaktivně značené ligandy jsou v zásadě dostupné pro téměř všechny vysílací systémy a některé se používají pro výzkumné účely. Klinicky nejdůležitější jsou dopamin antagonisté receptoru ([18F] FDOPA, FP-CIT) a antagonisté benzodiazepinových receptorů ([123I] iomazenil).
- Měřitelná intenzita vylepšení závisí na regionálním hustota a afinita přítomných neuroreceptorů, což zase koreluje s typem a závažností onemocnění.
- Radioaktivita je detekována pomocí emise jednoho fotonu počítačová tomografie (SPECT) systémy s výhodou průřezového zobrazování.
Možné komplikace
- Intravenózní aplikace radiofarmaka může mít za následek lokální vaskulární a nervové léze (poranění).
- Radiační expozice použitého radionuklidu je poměrně nízká. Teoretické riziko pozdní malignity vyvolané zářením se však zvyšuje, takže je třeba provést posouzení rizika a prospěchu.
