Dissimilace představuje jeden z nejdůležitějších procesů v organismu každého z nich dýchání stvoření. Zajišťuje údržbu a neporušené fungování celého metabolismu, kardiovaskulární systém, a centrální nervový systém. Tato důležitost však vede k přítomnosti mnoha závažných následků a příznaků onemocnění v případě narušení procesu současně.
Co je to disimilace?
K disimilaci dochází v buňkách lidského těla. Termín „disimilace“ je odvozen z latinského termínu „dissimilis“ (= nepodobný) nebo „dissimilatio“ (= odlišný). Dissimilace je založena na enzymatickém štěpení endogenních látek, které jsou zpočátku absorbovány potravou. Patří mezi ně tuky a sacharidy jakož i glukóza. Po jejich degradaci dochází k vylučování přítomných cizích látek ve formě voda a uhlík (oxid). Kromě toho se během celého procesu disimilace získává velké množství energie, kterou buňky ukládají a zpracovávají ve formě univerzálního vysílače energie adenosin trifosfát (ATP). Na molekulu glukóza, počet ATP molekuly získaná hodnota je 38. Existuje také rozdíl mezi ziskem oxidační energie (= reakční proces s kyslík), nazývané také aerobní dýchání, a anaerobní dýchání (= bez vlivu kyslíku). Ten je v běžném jazyce známý hlavně jako fermentace.
Funkce a úkol
K disimilaci dochází v buňkách lidského těla. Zahrnuje čtyři dílčí kroky glykolýzy, oxidační dekarboxylace, citrátový cyklus a konečný dýchací řetězec, známý také jako koncová oxidace. Kromě glykolýzy, která probíhá v cytoplazmě, probíhají všechny ostatní podprocesy v mitochondrie nebo na jejich vnitřní membráně. mitochondrie jsou malé buněčné organely, které jsou uzavřeny dvojitou membránou a jsou tak izolovány z buněčné plazmy. Pokud člověk požije glukóza prostřednictvím jídla nejprve začíná fáze aplikace energie, ve které a fosfát skupina se připojí k šestému uhlík atom molekuly glukózy. Toto pochází z předchozího štěpení molekuly ATP na ADP (= adenosin difosfát). Poté, co stejný proces byl opakován, glukóza s jeho šesti uhlík atomy se rozpadají na dva molekuly se třemi atomy uhlíku. Poté začíná fáze uvolňování energie. Fosfáty se oddělují od atomů uhlíku a kombinují se s ADP za vzniku ATP. voda molekuly jsou odštěpeny a dochází k vysokoenergetické redukci látky NAD na NADH + H +. Posledně jmenované produkty se nazývají „redukční ekvivalenty“ a slouží k přenosu a ukládání elektronů. Poté následuje oxidativní dekarboxylace. I zde dochází nejprve ke srovnatelné redukci; původní molekula glukózy se však následně spojí s koenzymem, aby mohla vstoupit do citrátového cyklu. Tuky nejprve projdou cyklem mastných kyselin a poté se ve vhodném bodě zavedou do citrátového cyklu. Zde molekula prochází řadou různých nových sloučenin a odštěpuje se od atomů. Všechny tyto procesy přispívají primárně k zajištění dostatečného množství dalších elektronových nosičů pro konečnou oxidaci a pro likvidaci oxid uhličitý, který je pro člověka toxický. Na vnitřní mitochondriální membránu i do mezery mezi vnitřní a vnější membránou (= mezimembránový prostor) přicházejí redukční ekvivalenty, které oxidují. To způsobí, že elektrony procházejí různými komplexy proteinů na vnitřní membráně a současně vodík protony jsou čerpány do mezimembránového prostoru. Kombinují se s kyslík atomy a ponechat buňku jako a voda molekula. Dýchací řetězec představuje energeticky nejdůležitější část celé disimilace. Utvořené síly a koncentrace rozdíly mezi vnitřním a vnějším prostředím mitochondrií vedou k tvorbě 34 molekul ATP.
Nemoci a poruchy
Pro generování tak vysokého počtu ATP stačí kyslík musí být dostupný. Za anaerobních podmínek, tj. Během fermentace, to však chybí, takže nemůže dojít ke konečné oxidaci. To má zase za následek, že se stejným energetickým vstupem probíhá pouze desetiprocentní výroba energie, protože ve skutečnosti mohou být vyrobeny pouze čtyři ze skutečných 38 molekul ATP.kyselina mléčná) k fermentaci dochází například při sportu nebo srovnatelné fyzické námaze. To je patrné z bolestivé hořící svalů, protože tyto překyselují kvůli přebytku a ne zcela degradovaným produktům. Trvale narušená produkce energie, způsobená například nedostatkem odpovídajících koenzymů, nedostatečným přísunem kyslíku zvenčí nebo příjmem vody bohaté na škodlivé látky, může vést na rakovina v případě strádání. Taková porucha může být rozpoznána v rané fázi sníženou tělesnou teplotou postižené osoby. Koneckonců, uvolňování tepla jde ruku v ruce s výrobou energie. Méně drastické stížnosti však mohou být také výsledkem krátce sníženého přísunu kyslíku do buněk. Například nedostatek v buňkách mozek vede k koncentrace problémy a únava. Ve stejné době, nedostatek v srdce, plíce a tepny mohou působit extrémně únava a oběhové problémy, dokonce i kolaps. Kromě toho celý imunitní systém je oslaben nedostatkem kyslíku v buňkách, takže je třeba předpokládat zvýšenou náchylnost ke všem chorobám. Stejně tak centrální nervový systém sestává z buněk provozujících disimilaci, neuronů. Protože také nepracují správně, když disimilace není úplná a mohou být překyselené, nervový systém stává se nadměrným. To se projevuje ve formě nervozity, podrážděnosti a dokonce svalového třesu a svalů bolest. Stres a nadměrná stimulace může být také příčinou narušené disimilace. Aby se zabránilo chronickým poruchám disimilace v celém organismu, doporučuje se dbát na zdravé a vyvážené strava stejně jako k dostatečnému pohybu, nejlépe na čerstvém vzduchu. Je také důležité vyhnout se zbytečným fyzickým a duševním stres.
