GABA
Aminokyselina glutamát je většině lidí známá jako potravinářská přídatná látka a látka zvýrazňující chuť v různých hotových jídlech. Glutamát je však pro nás mnohem důležitější jako nejdůležitější excitační neurotransmiter v našem nervový systém. Svým způsobem je tedy glutamát antagonistou GABA.
Tyto dvě poselské látky jsou si však také velmi blízké v tom, že GABA (kyselina y-aminomáselná) je produkována tělem z glutamátu. Podle současného stavu poznání hraje glutamát důležitou roli, zejména pro kontrolu pohybu, naši paměť, studium procesy a smyslové vnímání. Zároveň existuje spojení mezi nespavost a je podezření na narušenou glutamátovou domácnost, stejně jako na spojení poslové látky s vývojem epileptických záchvatů.
Dopamin
Dopamin je možná jedním z nejznámějších neurotransmiterů. Důvodem je zejména jeho souvislost s vývojem Parkinsonovy choroby. U tohoto onemocnění jsou neurony substantia nigra (latinsky „black substance“) ve středním mozku, které produkují dopamin jako součást motorového systému postupně umírejte.
Výsledkem jsou typické příznaky nedostatku pohybu, ztuhlosti končetin a odpočinku tremor. V pozdějších fázích se objevují další neurologické a psychologické příznaky, jako je deprese a demence jsou přidány. Z toho lze již odvodit, jakou důležitou roli hraje dopamin hraje mimo jiné v průběhu motorických funkcí.
Dopamin je také nezbytný pro správné fungování naší pozornosti a studium schopnost. Dopamin je navíc zásadním způsobem zapojen do fungování našeho systému odměn mozek a tedy i naše motivace. Je to patrné mimo jiné na účincích drog, ať už jde o alkohol, cigarety nebo nelegální drogy, jako je marihuana nebo kokain, jehož psychická závislost je založena na zvýšeném uvolňování dopaminu v systému odměn.
Přesněji na tento systém však má vliv i více každodenních činností, jako je jídlo nebo sex. Dopamin se v těle také používá k syntéze norepinefrinu, který souvisí s adrenalinem a podílí se na ovládání emocí, bdělosti a motivace. Deprese je velmi rozšířená duševní porucha, která se projevuje hlavně negativními myšlenkami a náladami a ztrátou radosti, zájmu, jízdy a sebeúcty.
Tak, deprese je jednou z takzvaných afektivních poruch. Zdraví lidé mohou také těmito příznaky dočasně trpět, ale v jejich případě se vyskytují ve zmírněné formě a méně často. Ženy jsou depresemi postiženy asi dvakrát častěji než muži.
Deprese je také častější v zemích s vysokými příjmy. Mechanismy depresivních poruch jsou kvůli jejich složitosti stále pochopeny jen částečně. Nejběžnější teorie o příčinách deprese je však založena na multifaktoriálním vývojovém modelu.
Jako vysvětlení výskytu deprese se používají mimo jiné genetické, lékové, hormonální, neurobiologické a vývojové rizikové faktory. Považuje se za jisté, že na úrovni přenosu signálu neurotransmiterů existují poruchy. Zdá se, že tím je ovlivněna celá řada různých signálních systémů.
Nicméně, serotonin„Noradrenalin a dopaminové systémy hrají zvláštní roli. Zdá se, že všechny tři neurotransmitery jsou uvolňovány v příliš malém množství, ale v různé míře pro každého jednotlivého pacienta. Tyto znalosti se používají v terapie deprese.
Několik skupin antidepresiv konkrétně zasahuje do norepinefrinu, serotonin a dopaminový systém mozek inhibicí zpětného vychytávání těchto neurotransmiterů. To působí proti existujícím neurotransmiter nedostatek, aby se příznaky zmírnily. Mezitím jsou pro tento účel k dispozici různé skupiny drog. Nicméně, tricyklická antidepresiva se dnes používají jen zřídka kvůli jejich někdy závažným vedlejším účinkům, zatímco skupina serotonin inhibitory zpětného vychytávání (SSRI) a inhibitory zpětného vychytávání norepinefrinu (SNRI) mají dobré účinky a mírnější vedlejší účinky.
