Mechanoreceptory jsou senzorické buňky, které umožňují senzaci přeměnou mechanických stimulů, jako je tlak, protahování, dotek a vibrace, na endogenní stimuly a jejich přenosem do mozek nervovými cestami. Lékařská profese rozlišuje mechanoreceptory zhruba podle jejich původu, přičemž se také liší svou konstrukcí a fungováním v závislosti na smyslovém orgánu spojeném s každým z nich. Samotné receptory jsou zřídka ovlivněny nemocí, ale jejich spojení nervovou cestou s mozek může být poškozeno zánět, což má za následek chybné nebo chybějící vnímání tlaku, roztažení, dotyku a vibrací.
Co jsou mechanoreceptory?
Mechanoreceptory jsou senzorické buňky v uších, kůžea tepny. Spolu s termoreceptory, chemoreceptory, fotoreceptory a bolest receptory, mechanoreceptory tvořit obecný vjemový systém. Konstrukce a fungování mechanoreceptorů se liší v závislosti na smyslovém orgánu, ve kterém se nacházejí. Společné je však vše, co je přeměna mechanické síly na nervovou excitaci. Lékařská profese klasifikuje receptory hlavně podle jejich původu, tj. Podle jejich vývoje. Zatímco jedna část smyslových buněk se vyvinula z epiteliálních buněk, druhá část je evolučně odvozena z tzv ganglion buňky. Buňky se tedy dělí hlavně na epiteliální a gangliové mechanoreceptory. A ganglion je akumulace nervových buněk v periferních buňkách nervový systém. Epitel, na druhé straně, je kolektivní termín pro lidské pojivové a pokrývající tkáně. V závislosti na jejich lokalizaci a smyslových orgánech propojených s nimi mají mechanoreceptory různé struktury a liší se tak ve svém provozním režimu.
Anatomie a struktura
Eptheliální mechanoreceptory vystopují zpět do buněk, které původně tvořily povrch organismu. Obsahují takzvané řasinky. Jedná se o buněčné přílohy, které se na plazmatické membráně objevují jako cytoplazmatické výčnělky. V těchto řasinkách je přeměna vnějšího podnětu, jako je tlak nebo napětí, na elektrický signál, který může být zpracován nervový systém probíhá v mechanoreceptorech. Na rozdíl od epitálních mechanoreceptorů jsou gangliové mechanoreceptory umístěny v tkáni. Jejich struktura je rozvětvená a poskytuje stovky až tisíce jednotlivých terminálů. V těchto terminálech probíhá transformace vnějšího stimulu ve všech gangliových receptorech. Všechny mechanoreceptory jsou připojeny k mozek vodivými cestami, které umožňují samotnému vnímání vstoupit do vědomí. Nakonec je v lidském těle zhruba pět smyslových systémů: sluchový systém, smysl pro dotek, smysl pro vyvážit, smysl pro činnost orgánů a hloubková citlivost ke stavu činnosti šlachy, svaly a klouby. Všechny jsou vybaveny mechanoreceptory. Zatímco sluchový systém a smysl pro vyvážit jsou vybaveny sekundárními senzorickými buňkami, zbytek výše uvedených systémů má primární senzorické buňky.
Funkce a úkoly
Všechny mechanoreceptory jsou navrženy tak, aby reagovaly na mechanické podněty. Mezi tyto podněty patří tlak, dotek, protažení a vibrace. Snímání je tedy hlavním úkolem, abych tak řekl, každého mechanoreceptoru. Epitální mechanoreceptory dostávají mechanický stimul, který deformuje jejich řasinky. Tato deformace řasinek poté otevírá nebo uzavírá určité iontové kanály, což vede k excitaci nebo inhibici přidruženého receptoru. Tento proces probíhá například v vlasy buňky lidských uší a hraje zásadní roli ve smyslu sluchu. U ryb patří k tomuto typu senzorických receptorů také receptory toku. Hmyz je naproti tomu vybaven receptory citlivými na vibrace tohoto typu. V gangliových mechanoreceptorech naopak mechanický stimul vzrušuje jeden nebo více jednotlivých terminálů. V těle buňky se excitace jednotlivých terminálů elektricky sčítají a vedou k aktivaci nebo inhibici smyslu. Příkladem toho jsou smyslové buňky kůže, kteří jsou zodpovědní za smysl pro dotek. Na kůže, lékaři hovoří o receptorech SA-I, SA-II, RA a PC. SA-I receptory mapují dlouhotrvající podněty. Receptory SA-II jsou na druhé straně odpovědné za pomalé podněty a jsou spojeny s strečink formy RA vnímá změny intenzity stimulu, zatímco varianta PC detekuje změny rychlosti stimulu. Zatímco primární smyslové buňky samy generují akční potenciál přeměnou přijatého stimulu sekundární senzorické buňky uvolňují neurotransmitery, jejichž množství závisí na potenciálu receptoru. Lékaři zhruba rozlišují také všechny endogenní receptory SA od receptorů RA a PC. SA receptory jsou zodpovědné za pocit tlaku. Jedním příkladem jsou buňky Merkelové. Receptory RA zvládají dotykové vjemy, jako např vlasový kořínek senzory ano. PC receptory, jako jsou Golgi-Mazzoniho krvinky, vnímají vibrace. Pro snímání činnosti orgánů a svalů je srdeční systém, zažívací trakt, a svalové vřeteno jsou možné příklady. Mezi jejich oblasti odpovědnosti patří strečink.
Nemoci
Ačkoli samotné mechanoreceptory nejsou obvykle odpovědné za zhoršené nebo chybějící vnímání tlaku, vibrací, dotyků nebo roztažení, za určitých okolností se mohou dobře objevit poruchy vnímání související s těmito mechanickými podněty. Za tyto jevy je nejčastěji odpovědné poškození nervových drah přenášejících podněty do mozku. Takovému poškození často předchází zánět, což se obvykle projevuje bodnutím bolest. Nádory ve středu nervový systém může být také odpovědný za nesprávné vnímání. Ve vzácných případech jsou ovlivněny samotné receptory autoimunitní onemocnění nebo příznaky otravy. Příznaky nemoci nebo dysfunkce mechanoreceptorů silně závisí na tom, která senzorická buňka je konkrétně ovlivněna. Pokud receptory v žaludek, V roce srdce nebo v jiném vnitřním orgánu jsou postiženi nemocí, celý vnitřní systém je nesprávně regulován, což může mít nepříjemné až život ohrožující následky. Závrať a nevolnostNa druhé straně jsou to běžné příznaky narušení vestibulárních receptorů. Nakonec však dokonce astma, krev tlak a oběhové poruchy může souviset s narušením příslušných receptorů. Symptomatický obraz je tedy v tomto případě velmi různorodý.
