We mluvit o obsedantně kompulzivní porucha osobnosti když postižení jedinci projevují rigidní i perfekcionistické myšlení a jednání. Přitom trpí silnými pochybnostmi a nerozhodností.
Co je obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti?
V medicíně obsedantně kompulzivní porucha osobnosti je také známá jako obsedantně kompulzivní porucha osobnosti nebo ancastická porucha osobnosti. Termín pochází ze starořeckého slova ananke, což znamená „nutkání“ nebo „nutkání“. Typické rysy obsedantně kompulzivní porucha osobnosti jsou perfekcionismus, nutkání ke kontrole, mentální nepružnost, úzkostná opatrnost a silné pochybnosti. Obsedantně kompulzivní porucha osobnosti se však zcela liší od obvyklých obsedantně kompulzivních poruch. Tím pádem, obsedantně kompulzivní porucha představuje poruchu osy I, ve které se vyskytuje především ego-dystonický vzorec stížností. Důvodem jsou poruchy v mozek metabolismus. Obsedantně kompulzivní porucha osobnosti je na druhé straně duševní poruchou osy II. Vyznačuje se převážně ego-syntonickými stížnostmi. Celkově trpí obsedantně kompulzivní poruchou osobnosti přibližně dvě až pět procent populace. Je to dvakrát častější u mužů než u žen. Není neobvyklé, že je spojována s ancastickou poruchou osobnosti deprese. Kromě toho mohou být současně přítomny i další obsedantně-kompulzivní poruchy.
Příčiny
Přesné příčiny obsedantně kompulzivní poruchy osobnosti ještě nejsou dostatečně známy. Nejsou způsobeny jinými psychiatrickými poruchami ani přímými mozek poškození. Z psychoanalytického hlediska je podezření na přísnou a represivní výchovu k čistotě. Výsledkem bylo silně vyvinuté tzv. „Superego“ u postižených osob. Pacienti tak kladou extrémně vysoké nároky na pořádek a čistotu. Současně v nich převládá silná inhibice. Mnoho psychoanalytiků má podezření, že u rodičů došlo ke značným mocenským bojům o kontrolu nad pacienty dětství. Ty vedly k agresivním impulzům, které pacienti potlačovali. V tomto procesu získávají pacienti kontrolu nad svým chováním tvrdohlavým dodržováním svých zvyků a pravidel. Vědecké důkazy pro tuto teorii však sotva existovaly. Poznávací terapie předpokládá, že specifické myšlenkové procesy jsou důležité pro udržení obsedantně kompulzivní poruchy osobnosti. Například pacienti často projevují výrazné černobílé myšlení. Kromě toho se přehnaně obávají negativních dopadů, pokud udělají chybu sami. To má zase za následek perfekcionistické, rigidní, nepružné a zároveň silně prokrastinační chování.
Příznaky, stížnosti a příznaky
Typickými příznaky obsedantně-kompulzivní poruchy osobnosti jsou nápadné chování pacientů. V podstatě tedy o sobě hodně pochybují, ale také o ostatních lidech. Charakteristickým rysem anancastické poruchy osobnosti je, že postižené osoby přijímají velké množství úkolů, které je třeba dokončit. Přitom však často ztrácejí přehled o tom, co se děje. Pacienti dále pociťují trvalý pocit kontroly. Zda jsou úkoly, které splňují, důležité nebo ne, není relevantní. Dotčené osoby nestanoví určité priority. Zatímco nedůležité úkoly mají přednost, důležité věci jsou zanedbávány a odsunuty do pozadí. Lidé trpící obsedantně-kompulzivní poruchou osobnosti často jednají rozumně a logicky. Netolerují však pocity jiných lidí. Navíc nedokáží projevit vřelost vůči svým bližním. Práce a produktivita mají přednost před potěšením a sociálními kontakty. Volnočasové aktivity jsou pečlivě naplánovány a nikdy se nemění. Další charakteristikou obsedantně kompulzivní poruchy osobnosti je tvrdohlavost a sobectví. Proto se vyžaduje, aby byli ostatní lidé podřízeni pacientovi.
Diagnóza a průběh onemocnění
K diagnostice obsedantně-kompulzivní poruchy osobnosti jsou nutná klinická psychologická vyšetření. V tomto procesu se terapeut dívá na pacienta zdravotní historie, provádí psychopatologické nálezy a provádí psychologické testy. Rozhodující pro diagnózu je přítomnost nejméně čtyř typických charakteristik nebo chování. Patří mezi ně trvalé zaujetí pacienta řádem, pravidly, plánováním a detaily, nadměrné pochybnosti a opatrnost, perfekcionismus, který má překážku při plnění úkolů, a nadměrná svědomitost, která zanedbává mezilidské vztahy a potěšení. Dalšími možnými kritérii jsou tvrdohlavost, rigidita, nadměrné šlapání a vnucování nežádoucích myšlenek. Léčba obsedantně-kompulzivní poruchy osobnosti ještě není možná. Nebyly tedy adekvátně studovány ani farmakologické, ani psychoterapeutické přístupy k léčbě.
Komplikace
Mnoho poruch osobnosti se vyskytuje společně s jednou nebo více formami. To platí také o obsedantně-kompulzivní poruše osobnosti. Kromě obsedantně-kompulzivní poruchy osobnosti je nejběžnější porucha osobnosti. Tři procenta postižených trpí touto další poruchou osobnosti. Úzkostně-vyhýbavá porucha osobnosti se může vyvinout jako přímý důsledek obsedantně-kompulzivní poruchy osobnosti, protože trpící se často obávají nesplnění svých vlastních (velmi vysokých) standardů. Obsedantně-kompulzivní porucha může také nastat jako komplikace obsedantně kompulzivní poruchy osobnosti. Vyznačují se obsedantními myšlenkami nebo nutkavými činy, přičemž postižená osoba obvykle ví, že nutkání samotné je nesmyslné nebo nadměrné. Další možnou komplikací obsedantně kompulzivní poruchy osobnosti jsou afektivní poruchy. Zejména se často vyskytuje depresivní porucha. Spektrum se pohybuje od mírné depresivní nálady po chronickou depresivní náladu (dystymie) a velké deprese. Suicidalita je možná jako komplikace deprese nebo depresivní nálada. Kromě toho se může vyskytnout obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti společně s poruchy příjmu potravy. Zejména pro anorektičky je typický nadměrný perfekcionismus, který se také vyskytuje u obsedantně kompulzivní poruchy osobnosti. Jsou však možné i jiné poruchy příjmu potravy. Mohou nastat další komplikace v důsledku poruchy příjmu potravy, včetně závažných fyzických následků nemoci. Mezi příklady patří nerovnováha elektrolytů, neurologické poruchy a osteoporóza.
Kdy byste měli navštívit lékaře?
Lidé, kteří projevují chování, které lze popsat jako mimo normu, by měli být hodnoceni lékařem. Dojde-li k úmyslnému zranění emocionální nebo fyzické povahy druhých nebo k opakovanému narušení sociálního chování, doporučuje se konzultace s lékařem. Nutkavé akce, vážné pochybnosti o sobě a porušování sociálních pravidel jsou důvodem k obavám. Pokud je plnění přidělených povinností prováděno v neustále perfekcionistickém rozsahu, mělo by to být interpretováno jako varovný signál. Lidé z blízkého sociálního prostředí by měli postiženou osobu upozornit na její nápadnost. Pokud je potřeba perfekcionismu stále intenzivnější, potřebuje postižená osoba pomoc. Závislost na kontrole, ztráta smyslu pro realitu a převzetí nesčetných úkolů jsou dalšími známkami a zdraví nesrovnalost. Charakteristický je plíživý nárůst abnormalit chování. V některých případech se zvláštnosti objeví po pádu, nehodě nebo násilném nárazu na hlava. V případě náhlého i nepřetržitého vzhledu je potřeba jednat. Pokud chybí tolerance, empatie a ohleduplnost vůči ostatním lidem, je třeba postup pečlivě zvážit. Součástí vzhledu obsedantně-kompulzivní poruchy osobnosti je nedostatečný náhled na postiženou osobu. Proto je často nutná spolupráce příbuzného. Pouze v případě dobrého vztahu důvěry s jinou osobou vyhledá postižená osoba radu lékaře.
Léčba a terapie
Vzhledem k tomu, že nelze dosáhnout vyléčení anancastické poruchy osobnosti, zaměříme se na terapie spočívá ve zlepšování sociálních dovedností pacienta. To se také zaměřuje na strukturování jeho prostředí a aplikování toho, co se naučil, na každodenní život. Socioterapie a psychoterapie jsou považovány za nejdůležitější terapie koncepty pro tento účel. Ve většině případů však pacienti nechodí k terapeutovi z vlastní iniciativy, ale proto, že jsou pod silným sociálním tlakem ze strany partnera nebo rodiny. Pro úspěch léčby je obzvláště důležitý udržitelný vztah mezi terapeutem a pacientem, který by měl být posílen hned na začátku léčby. Budování tohoto vztahu však může být velkou výzvou. Neschopnost úspěšně navázat dobrý vztah má obvykle za následek konec terapie. Pokud existuje komorbidita, jako je deprese, léky, jako je antidepresiva lze podávat. V případě souběžného podávání úzkostných poruch, pacient je často uveden neuroleptika. Lithium jakož i karbamazepin jsou považovány za další užitečné léky.
Prevence
Prevence obsedantně-kompulzivní poruchy osobnosti není bohužel možná. Například spouštěcí příčiny duševní poruchy ještě nebyly plně prozkoumány.
Co můžete udělat sami
Pokud postižená osoba uznala, že trpí obsedantně-kompulzivní poruchou osobnosti, první krok ke zlepšení již byl učiněn. Před postiženou osobou však nyní čeká dlouhá cesta, dokud nedojde ke zlepšení. Psychoterapie a socioterapie jsou opatření které tuto cestu nejčastěji doprovázejí. Insight je prvním krokem. Je však důležité, aby si trpící lidé každý den znovu uvědomovali svou nemoc, aby rozpoznali a prolomili vzorce. Utrpitelé se často stáhnou ze svého sociálního prostředí, pokud jsou do nějakého zapojeni. Toto stažení je velmi destruktivní. Pokud to postižení o sobě vědí, mají šanci proti tomu jednat a vědomě hledat kontakt s milujícími bližními. Totéž platí o perfekcionismu a potřebě kontroly, kterou trpí většina trpících. Jakmile si to poškozený uvědomí, může proti tomu podniknout nezbytné kroky. Je to významný krok k poznání, že toto chování je škodlivé pro naše vlastní zdraví. Je důležité si v každodenním životě znovu a znovu uvědomovat své vlastní potřeby, abyste včas vycítili omezení vyčerpání. Svépomoc může při terapii hrát pouze podpůrnou roli.
