Imunoscintigrafie je radiologický diagnostický postup z oblasti nukleární medicíny. Jedná se o invazivní aplikaci tzv. Radioaktivně značených protilátky prostřednictvím pacienta žíla, které se pak hromadí na stránkách zánět nebo nádorové tkáně.
Co je imunitní scintigrafie?
Imunoscintigrafie invazivně aplikuje tzv. radioaktivně značené protilátky prostřednictvím pacienta žíla, které se pak hromadí na stránkách zánět nebo v nádorové tkáni. Imunoscintigrafie používá umělé protilátky, tj. nejde o přirozené protilátky, jak se vyskytují v krev, ale protilátky vytvořené uměle pro tento účel. V závislosti na účelu se však používají pouze jednotlivé fragmenty protilátek, tj. Ne celá protilátka. Fragment i celá protilátka mohou být dodatečně radioaktivně značeny. Za tímto účelem se používají takzvané stopovací látky, které obsahují například radioaktivní technecium. V imunoscintigrafii se však také používají jiné radioaktivní nuklidy. Tyto protilátky, které jsou značeny v laboratoři nukleární medicíny, jsou pacientovi podávány intravenózně ve stříkačce. Krevní řečiště pak rychle distribuuje protilátky do všech tělesných tkání a orgánů. Imunoscintigrafie se nyní používá k selektivnímu obohacení těchto radioaktivně značených protilátek v podezřelých místech zánět, primární nádory nebo metastáz. Pokud se protilátky nahromadily rakovina buňky nebo zánětlivé buňky, pak je může radioaktivní složka detekovat pomocí takzvané gama kamery.
Funkce, účinek a cíle
Imunoscintigrafie byla po dlouhou dobu experimentálním postupem, ale poté si našla cestu do klinické medicíny. Vzhledem ke složitosti aplikace, možným vedlejším účinkům a v neposlední řadě vysokým nákladům se postup používá pouze cíleně na konkrétní problémy, zejména v onkologii. Indikace, tj. Oblasti aplikace imunitní scintigrafie jsou onkologické a zánětlivé otázky, například při diagnostice primární chronické polyartritida, PCP. Imunoscintigrafie se však používá hlavně v diagnostice a sledování maligních nádorů. V diagnostice nádorů je imunoscintigrafie založena na principu monoklonální protilátky namířeno proti velmi specifickým strukturám antigenu na povrchu určitých nádorů. Vazba příslušných značených protilátek je proto přísně specifická a lze ji zatím omezit pouze na několik typů nádorů. Imunoscintigrafii obvykle předcházejí další onkologická vyšetření. Ať už je to indikace pro použití imunitního systému scintigrafie je skutečně podán, závisí na histologických, tj. nálezech v jemné tkáni, stejně jako na hormonálních testech krev. Hlavními oblastmi aplikace imunoscintigrafie v onkologii jsou určité formy rakovina konečníku, karcinom sigmoidu a non-Hodgkinův lymfom, maligní onemocnění lymfatického systému. V non-Hodgkinův lymfom, imunoscintigrafie je považována za velmi důležitou pro průběh terapie a pro plánování radiace dávka for terapie. U tohoto typu nádoru se radioimunoterapie obvykle neprovádí bez čekání na výsledky imunoscintigrafie. Při zánětlivých procesech se imunoscintigrafie používá jako tzv. Zánětlivá scintigrafie. Značené protilátky mohou být obohaceny specificky nebo nespecificky. Specifické obohacení používá monoklonální antigranulocytové protilátky, které byly radioaktivně značeny techneciem. Protilátky se rychle vážou na granulocyty, specifickou část bílé krev buňky přítomné v krevním řečišti. Tyto značené granulocyty pak migrují do podezřelého místa zánětu a nakonec se tam hromadí. Imunoscintigrafie se také používá jako a terapie pro těžké procesy, které nelze ovlivnit léky. V tomto případě imunitní scintigrafie působí v zánětlivém zaměření jako radiofarmakum; radioaktivní destrukce zánětlivého ložiska zastaví patologický proces, i když jen dočasně. V takzvaném nespecifickém obohacení se nepoužívají žádné umělé protilátky, ale lidský imunoglobulin je radioaktivně označen techneciem. Tento proces nezahrnuje žádnou specifickou vazbu na granulocyty. Imunoscintigrafie je v nukleární medicíně schválena pro chronický opakující se zánět a pro hodnocení prodloužených febrilních stavů. Jakmile jsou radioaktivně značené protilátky připraveny ve všech aplikacích imunoscintigrafie, okamžitě žilní správa je vyžadován kvůli krátkému poločasu rozpadu technecia. Po správa, čekací doba je od 1 do 72 hodin do vyhodnocení pod gamma kamerou, v závislosti na indikaci. Získá se jasný diagnostický diagram, podobný scintigrafie štítné žlázy, ukazující akumulaci radioaktivně značených protilátek v cílové oblasti. Gama kamera nepřetržitě zaznamenává radioaktivní rozpad technecia, kterým byly dříve značeny protilátky.
Rizika, vedlejší účinky a nebezpečí
Imunoscintigrafie s sebou nese některá nezanedbatelná rizika, vedlejší účinky, nebezpečí a zvláštnosti. Absolutní kontraindikací je gravitace, proto se tento postup nesmí používat během těhotenství. Kojení, kojení, je relativní kontraindikací. Aby se bezpečně zabránilo riziku pro kojence, musí být kojení přerušeno po dobu nejméně 2 dnů. Relativní kontraindikací jsou také opakovaná vyšetření. Imunoscintigrafie by měla být opakována až po 3 měsících kvůli poměrně vysoké radiační expozici. Před každou imunoscintigrafií by měli radiologové a onkologové provést přesné posouzení poměru rizika a prospěchu. Je to proto, že riziko pozdní malignity ve formě karcinomu nebo leukémie se zvláště zvyšuje aplikací radioaktivně značených protilátek. Pokud se maligní nádory vyskytnou roky po aplikaci, nejsou vždy přímo spojeny s dříve provedenou imunoscintigrafií. Pokud se vyskytnou maligní novotvary, musí být ošetřující onkolog informován o dříve provedených diagnostických nebo terapeutických imunoscintigrafiích, i když k nim došlo před velmi dlouhou dobou. Jako vedlejší účinek alergické reakce na podaný radionuklid, včetně alergických šok, může také nastat.
