Rozjímání byla kdysi výsadou duchovních lidí, kteří praktikovali systematickou introspekci a duchovní ponoření jako součást své náboženské praxe. V moderní době existuje mnoho metod rozjímání praktikuje v mnoha náboženstvích. Existují buddhistické metody rozjímání stejně jako křesťanské - a ty, které vyvinul známý vůdce sekty moderní doby. Prostřednictvím vnitřního shromažďování, pozorování dechu, zpívání manter a dalších technik vedoucích k ponoření (meditaci) má být mysl uklidněna a pozorována ve svých činech. Různým metodám meditace jsou věnovány různé obsahy.
Co je meditace?
Mediace je zastřešujícím výrazem pro širokou škálu technik a forem duchovní introspekce. Jedním z cílů meditace je poznávat toho druhého v sobě a mít zkušenost jednoty. Pojem meditace je odvozen z latiny. Znamená to „introspekci“ nebo „rozjímání“ v nejširším smyslu a je součástí duchovní praxe v některých světových náboženstvích. Jde o zastřešující termín pro různé techniky a formy duchovní introspekce, například buddhistické meditace všímavosti, dynamická meditace Osho, analytická meditace Tibeťanů, abychom jmenovali jen několik. V širším smyslu může být malba, tanec trance nebo chi gong také meditací. Jedním z cílů meditace je poznávat toho druhého v sobě a mít jedinečnou zkušenost. Mlčením ticha a pozorováním v meditaci rozpoznává pomíjivost všech věcí a vzájemnou propojenost všeho.
Funkce, účinek a cíle
Jedním z nich je uvědomit si pomocí široké škály meditativních technik v meditaci, mimo jiné, kolik toho je neplatných, pomíjivých a škodlivých řízeno nekontrolovanou myslí. Zkušenost čistého vědomí je jedním ze stručných cílů meditace. Je to také o jednotě a uznání vzájemné provázanosti všech věcí. Dualistické rozdělení mezi já a druhým má být odstraněno meditací. Zklidněná meditace z dlouhodobého hlediska vede ke změnám v hlediscích mozek vlny a vnitřní klid. Meditací lze dosáhnout lepšího pochopení ega a vyšších stavů vědomí. Meditace se však dnes již nepoužívá pouze v duchovních kontextech. Může být dokonce zcela oddělen od náboženského obsahu. V tomto případě se meditace - například podle modelu Jona Kabata-Zinna - používá v lékařských a psychologických kontextech. Meditaci však nelze považovat za čistou relaxace technika. Meditace používaná terapeuticky je spíše o pozorném rozjímání a prožívání klidu, zkoumání určitých kontextů a dosažení různých stavů vstřebávání. Ty způsobují změnu v mozek vlny, dýchání nebo tlukot srdce, jak se meditace prohlubuje. Použití meditace bez jakéhokoli duchovně-náboženského odkazu a čistě pro terapeutické účely je kontroverzní v náboženských tradicích, které staví meditaci do středu jejich praxe. V rámci vědeckého výzkumu je meditace stále více zkoumána z hlediska jejího obsahu a způsobů působení. Kolínská „Společnost pro meditaci a výzkum meditace eV“ je jen jedním z mnoha příkladů, kterými lze zkoumat různé účinky meditace. V buddhismu je meditace považována za ústřední duchovní praxi, bez níž člověk nemůže mít nebo prohloubit určité zkušenosti.
Rizika, vedlejší účinky a nebezpečí
Zkušenosti získané meditací nejsou zcela bez rizik, vedlejších účinků a nebezpečí. Tradiční a moderní tibetské texty opakovaně varují před praktikováním meditace bez zkušeného učitele. Osoby s již existujícími duševními chorobami jsou zvláště vystaveny riziku pádu psychóza, panický záchvat, úzkostné problémy nebo klinické deprese v důsledku neočekávaných zážitků při meditaci. Duchovní krize vyvolané nadměrným cvičením meditace nejsou v konvenční medicíně známy. Špatně pochopená nebo nadměrně praktikovaná meditace může mít opačný účinek, než jaký má meditace dělat. Správně aplikovaná meditace může být pod odborným vedením užitečná, zejména v případech depresezávislost, stres poruchy nebo duševní nestabilita. Německé organizace jako „Netzwerk für spirituelle Entwicklung und Krisenbegleitung eV“ a „Institut für Grenzgebiete der Psychologie und Psychohygiene“ jsou užitečné při řešení problémů meditace.
