indikace
Echokardiografie se používá k diagnostice mnoha nemocí srdce, jakož i částečně pro podpůrnou diagnostiku nemocí mimo srdce. Od té doby echokardiografie je velmi smysluplný a levný postup, který je k dispozici na celostátní úrovni, echokardiografie se používá velmi často. Navíc jde o postup s nízkým rizikem, který není pro pacienta příliš stresující.
Společné indikace pro výkon echokardiografie (TTE nebo TEE) zahrnují výskyt příznaků, které naznačují srdce onemocnění, jako je dušnost, bolest nebo bušení srdce. Echokardiografie se také provádí, když je vrozená srdce je podezření na vadu nebo ke kontrole již známého vrozeného stavu srdeční vada. Dále lze provést echokardiografii k diagnostice a infarkt nebo po výskytu infarktu.
Echokardiografie by měla být prováděna také u pacientů s nápadným srdečním šelestem, u nichž existuje podezření na onemocnění srdeční chlopně. Pacienti, kteří dostali protézu srdeční chlopně kvůli onemocnění srdeční chlopně, jsou také vyšetřeni echokardiografií, aby dokumentovali úspěšnou náhradu. Echokardiografie může také poskytnout indikace srdeční arytmie. Další indikací je podezření na zánětlivé onemocnění srdce (např endokarditida).
Echokardiografie navíc dokáže detekovat tromby (krev sraženiny) a velmi vzácně nádory v srdci. Kromě toho nemoci perikardium, které obklopují srdeční sval, jsou důležitými indikacemi. Tyto zahrnují perikardiální výpotek (akumulace tekutiny mezi srdečním svalem a perikardium) a perikarditida (zánět osrdečníku).
V transesofageální echokardiografii (TEE) zejména další struktury mimo srdce, jako je aorta, lze posoudit. Proto zde vyvstává další indikace, podezření na patologicky pozměněnou aortu. Další indikací pro echokardiografii (TTE nebo TEE) jsou některá onemocnění plíce, jako je plicní embolie nebo plicní kolaps (pneumotorax).
Plicně embolie, je krev sraženina blokuje plavidla vedoucí k plíce, což způsobí, že krev se zálohuje před srdcem. To je viditelné v echokardiografii a lze jej proto detekovat brzy. Zejména ve stresové echokardiografii („stresová ozvěna“) je nejčastější indikací oběhová porucha srdečního svalu, tj. Podezření na ischemickou chorobu srdeční (CHD).
Kromě různých forem echokardiografie, jako je transtorakální echokardiografie (TTE), transesofageální echokardiografie (TEE) a stresová ozvěna, existuje několik dalších postupů pro vyšetření srdce, které mohou poskytnout počáteční indikace srdečních onemocnění. Některá z těchto vyšetření probíhají před provedením echokardiografie. Pokud pacient přijde k lékaři se symptomy, které naznačují srdeční onemocnění, obvykle se nejprve provede podrobný rozhovor s pacientem (anamnéza).
Lékař se mimo jiné ptá na přesné příznaky pacienta (např. Dušnost, bolest, palpitace) a zda je pacient nebo jeho rodina již obeznámen se srdečními chorobami. Ve většině případů zdravotní historie následuje a vyšetření. To zahrnuje důkladné prozkoumání oděvu truhla (inspekce), palpace (palpace) a poslech srdce stetoskopem (auskultace).
Auskultace může například poskytovat indikace onemocnění srdeční chlopně (abnormální šelest srdce) nebo selhání srdce (měkký zvuky srdce). Obvykle následuje elektrokardiogram (EKG), kterou lze použít k potvrzení nebo vyloučení potenciálně podezřelých nálezů z vyšetření. V elektrokardiografii (EKG) je k pacientovi připojeno šest nebo dvanáct elektrod truhla zaznamenat elektrickou aktivitu srdce.
Podobně jako echokardiografie lze elektrickou aktivitu srdce zaznamenat v klidu nebo ve stresu jako součást zátěžového EKG. Kromě toho existuje možnost, například v případě podezření na určité srdeční arytmie, provést dlouhodobou echokardiografii (dlouhodobé EKG) více než 24 hodin. Pomocí elektrokardiografie srdeční frekvencelze hodnotit srdeční rytmus nebo šíření vzrušení srdečním svalem, a tím také poskytovat informace o různých onemocněních.
Dalším krokem je zobrazovací diagnostika, která zahrnuje echokardiografii, an Rentgen, počítačová tomografie (CT) nebo magnetická rezonance (MRI) truhla. Tyto postupy zviditelňují srdce a mohou poskytnout informace o velikosti srdce, tloušťce srdečního svalu nebo změnách v srdeční chlopně, mimo jiné. Další vyšetřovací procedura, perfuze myokardu scintigrafie, lze použít zejména k posouzení krev zásobení srdečního svalu.
Kromě toho se invazivní postupy používají také k vyšetření srdce. Důležitým postupem je vyšetření srdečním katetrem. Při srdeční katetrizaci se pod ni zavádí speciálně tvarovaná a pružná plastová trubice lokální anestézie do žíla (nazývaný pravý katétr) nebo tepna (nazývaný levý katétr) ve slabinách pacienta a postupoval přes cévu do srdce. Pomocí plastové trubice lze měřit tlaky v síni a v komoře a průtok krve v koronární plavidla lze velmi dobře vyhodnotit podáním kontrastní látky přes plastovou hadičku do cévního systému.
Pokud je zúžená koronární plavidla se nacházejí během vyšetření srdečním katetrem, mohou být rozšířeny ve stejné relaci, aby se zabránilo rozvoji a infarkt. Nakonec myokard biopsie lze provést také jako součást a vyšetření srdečním katetrem. Jedná se o odstranění tkáně srdečního svalu z vnitřní vrstvy srdce.
Myokard biopsie se provádí zejména při podezření na zánětlivá onemocnění srdce nebo při podezření na vrozená nebo získaná onemocnění srdečního svalu. U speciálních indikací hraje důležitou roli také jednoduché vyšetření krve. Například v případě a infarkt, určité značky infarktu, jako je troponin or kreatinin kináza v krvi může být zvýšena, a tak lze těmito parametry potvrdit podezření na infarkt.
Všechny články v této sérii:
