Ezofageální manometrie je diagnostický postup používaný v oblasti gastroenterologie (gastrointestinální medicína) a k detekci poruch pohyblivosti (poruchy pohyblivosti) jícnu. Základem pro pochopení tohoto vyšetření je znalost mechanismů spolknutí. Poté, co potravinářská buničina projde ústa a uzavřený hrtan, je transportován dále do jícnu (potravní trubice). Stěna jícnu má jak vnitřní prstencové svaly, tak vnější podélné svaly ve své tunica muscularis (svalová srst stěny orgánu). Kontrakce podélného svalstva nejprve rozšíří lumen (otvor) jícnu. Následně kontrakce muskulatury prstence zabrání tomu, aby buničina tekla zpět rostrálně (směrem k ústa). Tyto svaly kontrakce se také nazývají peristaltické vlny a pokračují, dokud se buničina nedostane k vchod z žaludek (kardie). Zde je posledním požadovaným krokem relaxace dolního jícnového svěrače (dolní svěrač), který v tomto smyslu není nezávislým svěračem, ale tvoří funkční jednotku okolní brániční svalové smyčky (hiatální smyčka), jícnových svalů a úhlu, pod kterým jícen vstupuje do žaludek. Pokud je tento mechanismus nebo pohyblivost narušena, mohou se objevit různé příznaky, jako je dysfagie (dysfagie), reurgitace (reflux potravinářské buničiny), nebo bolest (pálení žáhy, nekardiální bolest na hrudi (bolest na hrudi) může dojít. Ezofageální manometrii lze provést jako primární diagnostický test. Například je to zlato standardní v achalázie (relaxace porucha dolního jícnového svěrače s následnou dilatací předchozího jícnového segmentu; tzv. megaesophagus). Manometrii jícnu lze ale také použít jako a doplněk, např. v případě reflux ezofagitida (ezofagitida v důsledku refluxu potravy z žaludek), Následující gastroskopie (ÖGD; ezofagogastroskopie; gastroskopie) k nalezení příčiny. Navíc manometrie jícnu slouží jako pomůcka pro umístění sondy pH používané ve 24hodinové metrii jícnu (měření pH k diagnostice reflux onemocnění - reflux kyselého obsahu žaludku do jícnu) a často se provádí v kombinaci.
Indikace (oblasti použití)
- Achalasie (relaxace porucha dolního jícnového svěrače s následnou dilatací předchozího jícnového segmentu; tzv. megaesophagus).
- Barettův jícen (metaplastická transformace epitel jícnu v dolní oblasti jícnu) - v důsledku refluxní ezofagitida, zde vede ke zvýšenému riziku (0.12 - 1.5% na pacienta za rok) degenerace na adenokarcinom (tumorigeneze).
- Boerhaaveův syndrom - prasknutí (natržení) celé stěny jícnu v důsledku závažného zvracení nebo kašel.
- Kandidóza jícnu (plísňová infekce jícnu).
- Dysfagie (dysfagie)
- Syndrom globus pharyngis - subjektivní pocit globusu (pocit hrudky), jehož příčinu (např. Nádor) nelze objektivizovat pomocí jiné diagnostiky. Podezření na příčinu je dysfunkce horního jícnového svěrače.
- Hiatal kýla („Bránicová kýla“).
- Hypertenzní jícen - tzv. „Louskáček“ jícnu; porucha pohyblivosti projevující se křečemi jícnu (křečemi jícnu) při polykání.
- Poleptání
- Nekardiální bolest na hrudi (bolest na hrudi nezpůsobená srdce).
- Peptická stenóza (zúžení jícnu kvůli refluxní ezofagitida).
- Postintervenční sledování - např. Po pneumatické dilataci (dilataci jícnu balonkovým katétrem) nebo kardiomyotomii (rozdělení dolního jícnového svěrače) pro achalázie.
- Pooperační sledování - např. Po fundoplicatio (antirefluxní chirurgie) pro refluxní ezofagitida.
- Ezofagitida (ezofagitida).
- Ektázie jícnu (abnormální dilatace jícnu).
- Zapojení jícnu do kolagenóz (skupina pojivové tkáně nemoci způsobené autoimunitními procesy): systémové lupus erythematosus (SLE), polymyositida (PM) nebo dermatomyositida (DM), Sjögrenův syndrom (Sj), sklerodermie (SSc) a Sharpův syndrom („smíšené onemocnění pojivové tkáně“, MCTD).
- Kyselé popáleniny
- Sledování po podání drogy terapie pro poruchy motility.
Kontraindikace
- Poruchy srážení krve
- Užívání antikoagulačních léků - např. Marcumar.
Před vyšetřením
Před zkouškou podrobný interní zdravotní historie a důkladné vyšetření jsou nezbytné ke zúžení diagnózy. Protože se jedná o invazivní vyšetřovací metodu, musí být pacient informován o rizicích a musí být získán informovaný souhlas. Premedikace, tj. správa léčby před lékařským zákrokem se obvykle neprovádí. Hltan anestézie se také nepoužívá. Pacient by měl být půst 4-8 hodin před manometrií. Užívání léků ovlivňujících motilitu by se mělo zdržet 48 hodin před vyšetřením; mezi ně patří například:
- Beta-blokátory (krev léky na tlak).
- Antagonisté vápníku (léky na krevní tlak)
- Opiáty (lék proti bolesti)
Postup
Ezofageální manometrie se obvykle provádí jako lůžkový výkon. Novější zařízení však také umožňují jeho provádění ambulantně (doma) formou dlouhodobého měření. Perfuzní manometrie představuje konvenční postup. Během manometrie je pacient v poloze na zádech. Ke zkoušce a voda-perfúzovaná sonda postupuje nazálně (skrz nos) jícnem do žaludku. Polohu poté zkontroluje lékař pomocí stlačení horní části břicha. Sonda by nyní měla zaznamenat zvýšení tlaku. Pokud je průchod skrz vchod do žaludku není možné, například v achalázii lze sondu zavést endoskopicky pomocí vodicího drátu. Umístění sondy pod Rentgen ovládání je také možné, ale obvykle není nutné. Nejprve se provede takzvaná protahovací manometrie: sonda je pomalu vytažena zpět ze žaludku a přes jícen, zatímco měřicí body sondy registrují tlaky (vícebodová manometrie). Poté se zkoumá proces kontrakce (peristaltika) jícnu: Za tímto účelem pacient polkne voda desetkrát, pokaždé v intervalech 30 sekund. Zaznamená se tlaková vlna kontrakce peristaltického svalu. Během této fáze vyšetření se navíc zkoumá ochablost dolního jícnového svěrače a na konci se měří klidový tlak v jícnu.
Po vyšetření
Po vyšetření obvykle neexistují žádná zvláštní opatření, která by pacient měl dodržovat. V závislosti na výsledcích vyšetření může být nutné provést léčbu nebo jiná terapeutická opatření.
Možné komplikace
Zavádění sondy do jícnu může být nepříjemné. Poranění nosohltanu nebo jícnu sliznice je vzácný.
