Funkce dvanáctníku
Projekt tenké střevo je rozdělena do tří částí. První část, která přímo sousedí s žaludek, je duodenum. Název dostal díky své délce asi 12 prst šířky.
Po žaludek převážně mechanicky drtila jídlo a pomocí žaludeční kyselina téměř úplně osvobodil buničinu bakterie a dalších mikroorganismů dosáhne duodenum. Tam se nejprve neutralizuje potravní buničina, protože by jinak poškodila sliznice střeva kvůli nízké hodnotě pH. Za tímto účelem se do potrubí otevírá potrubí, Ductus pancreaticus duodenum, kterým se uvolňuje alkalická sekrece slinivka břišní.
Spolu s tímto potrubím žluč ductus (Ductus choledochus), který nese žluč, také proudí do dvanáctníku. The žluč se vyrábí v EU játra a poté se skladují ve žlučníku, dokud není potřeba v dvanáctníku pro trávení tuků a rozpustných v tucích vitamíny. Kromě toho se produkují buňky umístěné ve sliznici dvanáctníku enzymy které iniciují trávení jednotlivých živin.
Nakonec se zde do chymu přidá voda. Samotné trávení potravy, tj. Rozklad živin obsažených v potravě, probíhá v dvanáctníku. Teprve později, v zadních dvou částech tenké střevo, jsou živiny skutečně absorbované do těla.
Enzymy jsou speciální Proteinů které katalyzují reakce. To znamená, že urychlují proces a snižují energii potřebnou pro reakci. Enzymy se přidávají do potravy v dvanáctníku.
Tam rozdělí živiny obsažené v potravinách na své nejmenší jednotky, aby mohly být absorbovány střevem. Každá jednotlivá třída živin má své vlastní vysoce specifické enzymy. Proteiny jsou štěpeny například takzvanými proteinázami trypsin, tuky lipázami a různé druhy cukru amylázou, laktázou, isomaltázou a maltázovou-glukamylázou.
Produkty jsou aminokyseliny v případě Proteinů a jednoduché cukry, jako je glukóza a fruktóza v případě polysacharidů. Rozklad tuků produkuje jednotlivé mastné kyseliny. Tato degradace naší stravy představuje skutečný proces trávení a je nezbytná, protože transportéry přes buněčné membrány jsou k dispozici pouze pro malé výživné složky.
Amylázy a lipázy pocházejí ze sekrece slinivka břišní. Ostatní enzymy pocházejí z buničiny z ústa a žaludek do duodena a některé z nich jsou produkovány přímo buňkami duodena. Nejběžnějším onemocněním dvanáctníku je duodenální vřed (Ulcus duodeni).
Léze je obvykle lokalizována krátce po výstupu ze žaludku (pylorus) a může mít různé příčiny. Patří mezi ně stres, bakteriální infekce (Helicobacter pylori), překyselení střeva, například kvůli žaludeční kyselinanebo trvalý příjem protizánětlivých léků, jako je aspirin. Duodenální vřed zpočátku se projevuje jako závažný bolest ve střední horní části břicha a těžké nevolnost.
Kromě toho nepravidelné pohyby střev a nežádoucí úbytek hmotnosti mohou být následky duodenálu vřed.V obzvláště závažných případech silné krvácení z horní části zažívací trakt nebo dokonce může dojít k prasknutí dvanáctníku. V takové situaci by měl být vřed ošetřen chirurgicky. V některých případech je však vřed zcela asymptomatický a je objeven náhodněji během rutinních vyšetření.
Kromě antibiotika, takzvané inhibitory protonové pumpy, jako je omeprazol a pantoprazol jsou k dispozici pro léčbu drogami. Tyto inhibují žaludeční kyselina produnkci a měl by tak chránit před dalším překyselením duodena. 90% pacientů nemá po této terapii duodenální vředy.
V oblasti duodena mohou nastat záněty, tj. Silné imunologické reakce, z různých příčin. Za prvé se může zánět žaludku (gastritida) rozšířit do dvanáctníku. Na druhé straně může být příčinou také požití léků, které dráždí sliznici a činí ji tak citlivou na nejmenší poranění a zamoření látkami způsobujícími choroby.
Podobně jako u rakovinamohou také zánětlivé buňky migrovat slinivka břišní do dvanáctníku nebo dokonce proniknout a poškodit střevní stěnu zvenčí. Zánět se nemusí vždy projevovat příznaky, ale bolest břichaúnava, nevolnost a anémie může dojít. Anémie dochází, protože krev průtok se zvyšuje v oblasti zánětu, zatímco současně plavidla může být křehčí.
Malá množství krev pak uniknout a jsou vylučovány stolicí. Aby bylo možné potvrdit diagnózu, musí být vzorky tkáně odebrány endoskopicky z dvanáctníku a vyšetřeny patologem. Léčba je založena na příčině.
Pokud tedy existuje bakteriální zánět, antibiotika lze dát. Kromě toho je třeba se vyvarovat užívání léků podporujících zánět. Mezi tyto léky patří nesteroidní protizánětlivé léky, jako jsou aspirin (OSEL).
Duodenální zánět však může mít také chronickou, tj. Perzistentní formu. Tomu se říká a chronické zánětlivé onemocnění střev. Jeden takový chronický zánět je Crohnova nemoc, jehož příčina je dodnes neznámá.
Vyskytuje se jen velmi zřídka v duodenu a obvykle se vyskytuje v ileu. Příznaky odpovídají příznakům normálního zánětu. Vzhledem k dosud neznámé příčině je však léčba zaměřena zejména na odstranění komplikací, jako jsou další bakteriální infekce v této oblasti.
Onemocnění postupuje v relapsech, takže v akutních situacích jsou silné protizánětlivé léky, jako je glukokortikoidy lze dát. Duodenální rakovina je naštěstí extrémně vzácný. Rakovina z dvojtečka a konečník je mnohem častější.
Má to různé příčiny, i když ne všechny byly dosud objasněny. Zaprvé hraje roli časová stránka, protože potravinářská buničina je v EU jen krátce tenké střevo a zejména v dvanáctníku, zatímco ten zůstává v tlustém střevě až dny. To znamená, že doba kontaktu znečišťujících látek a potenciálně karcinogenních látek obsažených v potravinách se sliznicí dvojtečka je mnohem delší.
A čím delší je tato doba, tím je pravděpodobnější, že se látky skutečně vstřebávají do těla. Další možné vysvětlení spočívá ve funkci duodena. Jak již bylo zmíněno, enzymy a tekutiny se uvolňují hlavně z buněk sliznice.
Nejsou tedy k dispozici žádné buněčné mechanismy, které by mohly absorbovat látky do buněk. V následujících částech tenkého střeva je situace úplně jiná. Tam se v buněčných membránách nacházejí speciální transportéry, které umožňují absorpci složek potravy, a tím i možné znečišťující látky.
Jakmile se rakovinné buňky objeví v duodenu, obvykle pocházejí z nádoru umístěného v pankreatu. Jelikož jsou tyto dva orgány velmi blízko u sebe, je velmi snadné, aby se rakovinné buňky šířily z pankreatu do dvanácterníku. Na rozdíl od rakoviny dvanáctníku se vředy v této oblasti tenkého střeva vyskytují mnohem častěji a nazývají se také dvanáctníkové vředy.
Vředy jsou defekty sliznice, které se mohou rozšířit do nejhlubších vrstev. V důsledku infekce nebo oběhové poruchy již oblast není dostatečně zásobena krev a imunitní buňky, což způsobuje, že pomalu ztrácí svou funkci a nakonec zemře. Existují lidé, kteří mají zvýšené riziko vzniku vředů kvůli svým genům. Příčinou je obvykle příjem léků, jako jsou aspirin, které zabraňují tvorbě žaludečního hlenu.
Výsledkem je, že žaludek a následné duodenum již nejsou dostatečně chráněny proti velmi kyselé žaludeční šťávě a jsou kyselinou napadeny. Tato povrchová poranění se poté rozšířila do hlubších a hlubších vrstev vícevrstvé střevní stěny a způsobila tak vředy. V mnoha případech bakterie Helicobacter pylori může být také příčinou gastritidy, tj. zánětu žaludku.
Z toho se pak může vyvinout vřed. Nejběžnějším příznakem je pravděpodobně bolest břicha, následované příznaky anémie, jako je únava a bledost. Anémie je způsobena malou, i když konstantní ztrátou krve vředem.
