Elektroencefalografie (EEG) je metoda lékařské diagnostiky používaná k měření celkové elektrické aktivity mozek zaznamenáváním kolísání napětí na povrchu hlava. Používá se k detekci a lokalizaci patologických změn v mozek elektrická aktivita.
Indikace (oblasti použití)
- Tendence záchvatů mozek - epileptické záchvaty; diferenciální diagnostika nekonvulzivního statusu epilepticus (NKSE).
- Zánětlivá onemocnění mozku
- Bakteriální meningencefalitida (kombinovaný zánět mozku (encefalitida) a meningy (zápal mozkových blan)).
- Encefalitida (zánět mozku): opar encefalitida, HIV encefalitida.
- Mozkový absces
- Meningitida (meningitida)
- Mozková malárie
- Endokrinní poruchy
- Hypotyreóza kóma způsobené těžkou hypotyreóza (nedostatečná činnost štítné žlázy).
- Addisonova nemoc (adrenální nedostatečnost, NNI).
- Cushingova nemoc - skupina onemocnění vedoucích k hyperkortizolismu (hyperkortizolismus; nadbytek Kortizol).
- Metabolické (metabolické) poruchy.
- Jaterní kóma (selhání jater) způsobená těžkou poruchou funkce jater
- Uremické kóma (selhání ledvin) způsobené těžkou renální dysfunkcí
- Apoplexie (mrtvice)
- Delirium
- Demence (procesy degradace mozku) - jako např Alzheimerova nemoc or Creutzfeldt-jakobova nemoc.
- Brainové nádory
- poruchy spánku jako je narkolepsie nebo náměsíčnost (somnambulismus).
- Farmakoterapie:
- Léčba benzodiazepiny, clozapin.
- Monitorování lithiové terapie
- Detekce mozkové smrti
Postup
Na pokožku hlavy je umístěno 19 elektrod pro klinickou derivaci EEG podle mezinárodně používaného systému Ten-Twenty (systém 10-20). Ty jsou tak distribuovány po pokožce hlavy v relativních vzdálenostech (10% intervaly nebo 20% intervaly) od sebe navzájem, což umožňuje měřit rozdíly napětí mezi oběma elektrodami v různých kombinacích. Elektrody jsou připojeny kabelem k zapisovači, který reaguje na elektrické impulsy. Mozkové vlny jsou zastoupeny v různých typech vln. Na základě frekvence (měření v Hertzech), amplitudy i sklonu a lokalizace mozkových vln lze provést posouzení elektrické mozkové aktivity. Rytmy se dělí následovně:
- Alfa aktivita (8-13 / s): hlavní aktivita v uvolněném stavu se zavřenýma očima; převážně parieto-okcipitální; variabilita základní frekvence rytmu nejvýše 1.5 / s; vyvolané hlavně thalamickými neurony.
- Theta aktivita (4-8 / s); fyziologicky jako singulární vlny v bdělosti nebo seskupené v subvigilantních fázích; generátor rytmu pravděpodobně z hippocampus.
- Delta aktivita (0.5-4 / s): převládající EEG rytmus během hlubokého spánku; také spojené s studium nebo zpracování odměn; pravděpodobně spuštěno v cholinergních jádrech bazálu předek.
- Sub-delta aktivita (<0.5 / s): není důležité v rutinní diagnostice.
- Beta aktivita (13-30 / s): v klidu s otevřenýma očima a také během spánku; spojené s kognitivními procesy (např. výpočty), emocionálním vzrušením a pohybem; rytmičnost vyvolaná částečně thalamovými neurony.
- Aktivita gama (30–100 / s): vyskytuje se při určitých kognitivních a motorických funkcích; zprostředkovává propojení místních populací neuronů s většími sítěmi; není důležité v běžné diagnostice.
Vyšetření trvá přibližně 20 až 30 minut, je neškodné, bezbolestné a lze jej opakovat tak často, jak si přejete. Přes elektroencefalografielze detekovat patologické změny v mozkové aktivitě a v případě potřeby lze určit závažnost onemocnění. V některých případech - například záchvatová porucha (epilepsie) lze lokalizovat v mozku, tj. v místě, odkud utrpení pochází, takže za určitých okolností lze zahájit cílené chirurgické opatření.
