Touretteův syndrom zahrnuje chronické Tics nebo tické poruchy. Tiky jsou nedobrovolné zvuky nebo slova, která jsou obvykle doprovázena stejně nekontrolovanými trhavými a rychlými pohyby (např. záškuby).
Co je Tourettův syndrom?
Touretteův syndrom je název neurologicko-psychiatrické poruchy, jejíž příčiny nejsou dosud plně objasněny. Název poruchy sahá až k francouzskému neurologovi Georgesovi Gilles de la Tourette, který jako první popsal Touretteův syndrom vědecky v roce 1885. Charakteristické příznaky Touretteův syndrom jsou motorické a hlasové Tics, tj. náhlé, nekontrolované, arytmické pohyby určitých svalových skupin (motorické tiky) a nekontrolované vokalizace (vokální tiky). Nekontrolovatelná tendence k obscénním poznámkám (koprolalia), s nimiž se často spojuje Touretteův syndrom, lze pozorovat pouze u přibližně jedné pětiny postižených a není charakteristickým příznakem Tourettova syndromu. Kromě toho příznaky jako AD (H) S, obsedantně kompulzivní porucha, úzkost a obsedantně-kompulzivní porucha a deprese lze pozorovat u pacientů s Tourettovým syndromem (komorbidita).
Příčiny
Tourettův syndrom může být genetický a negenetický. Podle nedávných studií u genetického Tourettova syndromu ani jeden gen ale za dědičnost Tourettova syndromu je zodpovědných několik genů, ačkoli tyto, stejně jako přesný mechanismus dědičnosti, nebyly dosud stanoveny na sto procent. Je jisté, že děti rodičů trpících Tourettovým syndromem mají 50% pravděpodobnost zdědění onemocnění a že muži jsou postiženi častěji než ženy. Navíc, Touretteův syndrom je přičítán narušenému metabolismu v dopaminergním systému mozek, neurotransmiter dopamin je nadměrně aktivní u pacientů s Tourettovým syndromem, což vede k narušení motorických procesů. Tato metabolická nerovnováha je zesílena emocionálními podněty (např stres, potěšení) a spouští tiky typické pro Tourettův syndrom. U velmi malého podílu osob postižených Tourettovým syndromem došlo v roce XNUMX k bakteriální streptokokové infekci dětství (Jako je například šarlatový horečka, angína) se předpokládá, že spouští stav (PANDAS syndrom).
Příznaky, stížnosti a příznaky
Postižení jedinci pociťují opakované rychlé fyzické pohyby (motorické tiky), vokalizace (vokální tiky) nebo kombinaci těchto dvou akcí, které nemají žádný účel. Dotčené osoby mohou tiky oddálit, ale nemohou je potlačit. Pokud je přítomen Touretteův syndrom, existuje kombinace několika motorických tiků s alespoň jedním hlasovým tikem. V mnoha případech se vyskytnou jednoduché motorické tiky, jako je mrkání očí, grimasy, hlava škubání nebo škubání přes rameno. Méně často existují složité motorické tiky, jako je skákání, dotýkání se lidí a předmětů, kopropraxie (provádění obscénních gest), kroucení těla nebo vůně. Dalším příznakem je opakované sebepoškozující chování. Například trpí trpící hlava o zeď nebo určité předměty, udeřte nebo sevřete. Mezi jednoduché hlasové tiky, které se často vyskytují, patří mručení, pískání, odkašlání, pískání, klepání na jazyknebo čichání. Utrpitelé často také trpí složitými vokálními tikami, jako je koprolalie (vydává obscénní slova), echolalia (opakující se zvuky nebo fragmenty slov, které právě slyšeli) nebo palilalia (opakující se slova, která právě řekli sami). Postižení jedinci mají obecně tendenci v rozhovorech náhle vyhazovat slova a krátké fráze, které nesouvisejí s tématem konverzace. S Tourettovým syndromem jsou také spojeny depreseporuchy spánku, studium obtíže a obecný neklid.
Diagnóza a průběh
Pro Touretteův syndrom nejsou k dispozici žádné neuro-psychologické diagnostické postupy a diagnóza je stanovena pouze na základě symptomatologie, tj. Přítomných příznaků. Tourettův syndrom je přítomen, když jsou nejméně dva motorické tiky a jeden hlasový tik pozorovatelné po dobu nejméně jednoho roku před 21. rokem. Většina lidí postižených Tourettovým syndromem onemocní ve věku od 6 do 8 let. Tourettův syndrom má chronický průběh a je charakterizován postupným nástupem. V dalším průběhu onemocnění jsou tiky vystaveny silným výkyvům, pokud jde o intenzitu i frekvenci, a své nejsilnější exprese dosahují převážně během puberty. U většiny pacientů postižených Tourettovým syndromem je v dospělosti pozorován výrazný pokles tiků.
Komplikace
Syndrom Tic a Tourette má velmi negativní dopad na kvalitu života postižené osoby a v tomto procesu také může vést na těžké sociální napětí. Zvláště pro cizince se tiky a poruchy mohou zdát velmi podivné, takže postižená osoba je často šikanována nebo dráždena. V některých případech však dochází také k agresivním činům proti postiženým. Během puberty mohou tiky a Tourettův syndrom způsobit vážné psychické potíže nebo deprese. Syndrom také způsobuje nedobrovolný pohyb různých svalových skupin, což vede k záškuby a možná křeče. V mnoha případech však závažnost syndromu s věkem klesá, takže se každodenní život postižené osoby stává normálním. Kauzální léčba tikového a Tourettova syndromu bohužel není možná. Utrpení jsou závislí na různých terapiích, které mohou zmírnit příznaky a omezit tiky. Pozitivní průběh však nelze zaručit. Lze také užívat léky. Komplikace se nevyskytují. Průměrná délka života pacienta také obvykle není negativně ovlivněna tikovým a Tourettovým syndromem.
Kdy byste měli navštívit lékaře?
Pokud se vyskytnou abnormality v chování nebo motorických dovednostech, je vždy třeba věnovat zvláštní pozornost. Lékař je nutný, jakmile dojde k nedobrovolným nebo nekontrolovatelným pohybovým impulzům nebo jiným zvláštnostem. Ztráta kontroly nad fonováním je varovným signálem organismu. K zahájení vyšetřování příčiny je nutný lékař. Poruchy spánku, obecný neklid, nervozita a koncentrace problémy naznačují nesrovnalost. Stížnosti by měly být předloženy lékaři, protože postižená osoba potřebuje lékařskou péči. Opakování právě slyšených zvuků bez jakéhokoli významu za nimi je považováno za důvod k obavám. V případě sebepoškozujícího chování by měl být co nejdříve konzultován lékař. Bít rukama o zeď, bouchat hlava na objektech nebo neobvyklém kroucení těla naznačují existující poruchu. Dotčené osoby nemohou vysvětlit své činy a ve většině případů nemají spouštěcí stimul. Pokud slova nebo části věty uniknou z ústa postiženého bez kontroly, měl by být o pozorováních informován lékař. Součástí poruchy je také obscénní gesta, urážky nebo jiné nepříjemné činy. Zhoršený paměť, studium potíže nebo odchod z účasti na společenském životě by měl být projednán s lékařem.
Léčba a terapie
Touretteův syndrom, protože jeho příčiny dosud nebyly zcela objasněny, nelze vyléčit ani léky, ani psychoterapie. V důsledku toho lze pomocí farmakologického a / nebo psychologického terapeutického postupu zmírnit pouze příznaky Tourettova syndromu opatření. V rámci psychoterapeutické opatření, metody zvládání stres jakož i relaxace techniky se lze naučit. Obzvláště pozitivních výsledků se dosahuje pomocí tzv. Reakční umberové metody, při které jsou osoby postižené Tourettovým syndromem vyškoleny, aby vnímaly první známky možných tiků a naučily se vyvíjet mechanismy protiregulace. O doplňkové léčbě je naopak třeba uvažovat, pouze pokud jsou příznaky zvláště výrazné a jsou vnímány jako rušivé. Dosud vyvinuté farmakologické metody léčby také řeší spíše příznaky než příčinu. V tomto ohledu je dobrých výsledků dosaženo s dopamin antagonisté. Ty jsou vázány receptory neurotransmiter dopamin a zabránit neurotransmiter z dokování, čímž jej blokuje a minimalizuje metabolickou nerovnováhu v dopaminergním systému popsaném výše. Droga této skupiny užívaná v Německu v mnoha případech je tiaprid.
Prevence
Žádné preventivní opatření Existuje Tourettův syndrom. Je však rozumné vyhnout se situacím, které vyvolávají stres nebo se naučit, jak s nimi zacházet. Podle některých studií nemusí některé negenetické, environmentální nebo psychosociální faktory způsobit Tourettův syndrom, ale mohou ovlivnit expresi a závažnost poruchy. Například, kouření a stres během těhotenství, stejně jako komplikace během porodu, jsou rizikové faktory což může zvýšit expresi tiků typických pro Tourettův syndrom.
Následovat
Na základě současných znalostí není Tourettův syndrom zcela vyléčitelný. Nemoc lze zmírnit pouze léky. Pacienti musí být schopni zvládat své tiky v každodenním životě po zbytek svého života. Z tohoto důvodu má následná péče smysl. Má formu behaviorální terapie pod vedením odborníka nebo psychologa. Cílem následné péče je pomoci pacientovi správně se syndromem vypořádat. Během následné péče se pacient naučí způsoby, jak ovládat impulsy. Pro úspěšné uzdravení jsou nezbytné pravidelné schůzky s behaviorálním terapeutem. Ti, kteří jsou postiženi Tourettovým syndromem, často pociťují nedostatek porozumění a odmítnutí ve svém prostředí. Na pracovišti tvoří rizikovou skupinu mobbingu. V rodinném prostředí se pacient může také cítit odmítnut. Výsledkem je deprese nebo snížené sebevědomí. V tomto případě je následná péče psychoterapeutická. Zde má přednost prevence duševních poruch. Zahrnuje blízké lidi, pokud mají pocit, že jsou pacientem přemoženi stav. Tourettovi pacienti mohou mít normální práci. Mnoho z nich má výraznou kreativitu. Cílem následné péče je rozpracování a (profesionální) realizace individuálního talentu. Uvědomením si svých vlastních schopností se zvyšuje sebevědomí pacienta.
Co můžete udělat sami
Touretteův syndrom je neurologická porucha nervový systém to je primárně genetické. Obvykle běží chronicky, takže není ani léčitelná, ani léčitelná. Pouze příznaky lze zlepšit farmakologicky nebo psychologicky behaviorální terapie. Prostřednictvím cílených cvičení behaviorální terapie umět vést k redukci nebo cílenému potlačení tiků, což vede ke zlepšení nebo semi-normalizaci každodenního života postižené osoby. Zde je třeba zmínit zejména „nácvik obrácení zvyku“, který je považován za obzvláště užitečný způsob léčby tiků. V Německu však zatím není příliš mnoho zkušených terapeutů. Je třeba také poznamenat, že toto opatření má obvykle účinek pouze v případě, že závažnost příznaků ještě není příliš výrazná. Záleží také na tom, jak dlouho člověk trpí tiky. Mnohem důležitějším opatřením by byla senzibilizace nebo vzdělávání osobního prostředí. Vzhledem k tomu, že tiky jsou na veřejnosti často a silně vnímány, je psychologický tlak na utrpení postižených osob velmi vysoký. Tourettův syndrom i tiky se setkávají s hněvem, úžasem a odmítnutím v prostředí postižené osoby, což může vést k vyloučení na obou stranách. Mnoho lidí se cítí vyprovokováno zejména hlasovými tiky a nedokáže si představit, že jsou součástí nemoci. Z tohoto důvodu je důležité vzdělávat prostředí, aby nedocházelo k hanbě a výsměchu, a integrovat postižené jedince.
